Diplomka, nebo googlenka?

Přečíst skutečné kvantum literatury a pramenů k diplomové práci se už dnes moc nenosí. Sestavit vlastní a první velkou práci na základě vlastní práce je nemoderní.

Netvrdím, že za mých časů se diplomové práce rovnaly Einsteinově teorii relativity a že bychom všechno, co jsme v každém řádku napsali, měli ze své hlavy, nebo že bychom opravdu vždy dopodrobna přečetli vše, na co jsme pod čarou i na konci diplomové práce odkazovali. Nikdo není anděl a, kdo jsi bez viny, hoď kamenem.

Moderní technika nás však postavila do zcela jiné situace. Umožnila nám, že si dnes můžeme vcelku bez potíží kopírovat celé pasáže cizích děl a vydávat je za výplod svého mozku. Vznikají tak stovky, spíše však tisíce diplomových prací ročně. Vše došlo až tak daleko, že si vysoké školy pořídily speciální programy, které porovnají studentův text s dosažitelnými zdroji a odhalí přesně kopírované pasáže.

Známá mi vyprávěla, když jsme se na tohle téma nedávno bavily, že byla v MHD svědkem pozoruhodného telefonátu. Jedna dívka, vysokoškolská studentka, radila jiné, již těsně přes odevzdáním diplomové práce, jak pořídit seznam použité literatury: „Normálně si hoď na Googlu vždycky téma kapitoly a vyjedou ti články o tom, co potřebuješ a na konci perfektní seznam literatury. Najdeš to na českém Googlu, i v anglickém. A normálně to vobšlehneš.“

Tečka. Chlubíme se jedním z nejvyšších poměrů vysokoškolsky vzdělaných lidí k celkovému počtu obyvatel, pyšníme se nejstarší univerzitou ve střední Evropě. Ale že z našich univerzit jaksi už nevycházejí jen studenti, ale i googlenti, na to asi moc hrdí nejsme.

V posledním období se dost intenzivně věnuji tématice učňovských oborů a odborného školství. Tomu, jak zájem o dobré a kvalitní řemeslo upadl, protože se víc nosí manažerské tituly a vysokoškolské diplomy. Snažím se společně se svými spolupracovníky a kolegy znovu oživit rčení, že řemeslo má zlaté dno a že být opravářem, zedníkem, kuchařem, malířem pokojů, nebo zámečníkem, není žádným poklesem na společenském žebříčku.

Budu upřímná. Po „obyčejném“ učni, který postaví hezkou zeď, nebo pořádně opraví rozbitou pračku, toho zůstane na tomhle světě víc, než po líném, tituly ověnčeném hlupákovy s diplomem. I kdyby měl na čele napsáno, že vystudoval úplně tu nejstarší vysokou školu nejen ve střední, ale celé Evropě ...